|
 Jelikož
desky Přístav Montreal a Nezralé mládí jsou tzv. multimediální, naleznete
texty v přiloženém souboru po vložení CD do počítače.
Nicméně se chystáme na doplnění všech textů na tuto stránku, ale mějte
prosím strpení.
Zatím je zde kompletní CD Mám cestu dlouhou a Řeka Shanendoah.
Teď už mne nechte na pokoji -
komponuji a přemýšlím :-)
MÁM CESTU DLOUHOU
1.
Já mám cestu dlouhou, nezbývá než jít
k údolí stínů, tam nemůžu tě vzít.
Bůhví, co tam čeká za černou temnotou,
tam nejspíš se potkám jen s věčnou samotou.
Refr.:
Já dávno vím, jak se trápíš, jenže musíš to tak brát,
ty dál světlem kráčíš, ale čas můj zůstal stát.
Já dávno vím, jak se trápíš, jenže musí to tak být,
já navždy svý slunce ztrácím, a ty za ním můžeš jít.
2.
Řeky jsou černou tuší, kmeny stromu šedivou
a zář hvězd jen tušíš tam za nekončící tmou.
Můj plamen žití zháší noc temná, tajemná,
i ten anděl, co se snáší, snad černý křídla má.
KDYŽ DÁLKY TĚ ZVOU
1.
Když dálky tě zvou, kdo zůstal by stát,
když obzor tě vábí, nesmíš se bát.
Já utíkám pryč, však ne za jinou,
jedu tam, kam dálky mě zvou.
Refr.:
Tvou fotku v auťáku mám
a pár kapek nalejt mu dám.
Pak jsem silnic král a mám cestu svou,
jedu tam, kam dálky mě zvou.
2.
Tam přede mnou kroutí se asfaltu pás
a kraj kolem voní a je plnej krás
a bourák můj brouká si písničku svou,
jedu tam, kam dálky m zvou.
3.
Můj obzor je blíž, než jinejm se zdá,
má cesta se kroutí a tajemství má.
Proč chlapi musí jít - o tom ženský se přou –
vždycky tam, kam dálky je zvou.
MÍSTO PRO MŮJ KŘÍŽ
Tam někde v dáli k horám blíž si hledám místo pro můj kříž,
tam tělo mý nechte v Pánu spočinout.
K nebi se šplhá modrej štít, tam budu spát a věčně snít,
než kosti mý se v času proudu rozplynou.
Refr.:
Tam každej den nad mou hlavou slunko svítá
a každou nocí hvězd pár bude plát,
tam každým ránem píseň ptačí mě vítá,
tam budu svůj věčnej sen spát, tam budu svůj věčnej sen spát.
2.
V modravý dáli k horám blíž jsem našel místo pro svůj kříž,
už odcházím a dveře zpátky zamykám.
Měl jsem tě rád a budu mít, jen sbohem dám, už musím jít,
snad byl to sen, už patřím jen tvým vzpomínkám.
KÁMEN A NE PTÁK
1.
Na svých křídlech mládí někdy každej vzlétnout chtěl,
jak moc rodná hrouda tíží, to žádnej nevěděl.
Já si rád o štěstí zpíval a neuměl se bát
a místo letu přišel volnej pád.
Refr.:
Jsem kámen a ne pták,
jsem kámen a ne pták,
čím víc se k zemi blíží, tím rychlejší jsem snad.
Já jsem kámen a ne pták.
2.
Má každej tajnou lásku, i já srdce vroucí mám,
na křídlech touhy vzlétám, že jí to svý srdce dám.
Pak pod tím velkým žárem má křídla začnou plát
a místo letu přišel volnej pád.
3.
Já bláhovej sen míval o křídlech, co má pták.
Jak modrým nebem kroužím a mířím do oblak.
Pak na skálu jsem stoupnul a do prázdna jsem šláp
a místo letu přišel volnej pád.
KDYŽ ZAZNÍ ZVONY
1.
Když zazní zvony naším údolím,
když stáda z hor se vrací k chlévům svým.
Když hvězdy modrou nocí začnou plát,
sen o štěstí si každej nechá zdát.
Refr.:
Než přijde svítání, ranní svítání.
Než slunce září svou vzbudí svítání.
2.
Ten modrej obzor přejít bych si přál
tou cestou, která vede pořád dál.
Sen, kterej se nepřestává zdát,
jít za hvězdou, co nocí bude plát.
STAVÍM SCHODY DO NEBES
1.
Já stavím schody do nebes, chtěl bych uvidět boží chrám.
Já stavím schody do nebes, ještě pořád dost síly mám.
Kdo si troufá, kdo se odváží, kdo si pospíší až tam,
uvidí schody mý, schody nekonečný, který vedou až bůhví kam.
2.
Já stavím schody do nebes, dobře vím, že tu nebudu sám.
Já stavím schody do nebes, dneska možná tu sbohem dám.
Kdo si troufá, kdo se odváží, kdo si pospíší až tam,
uvidí schody mý, schody nekonečný, který vedou až bůhví kam.
3.
Máme v rukách tu moc zázračnou my, co odmítáme hřích.
Máme v rukách tu moc zázračnou a máme ji v duších svých.
Kdo si troufá, kdo se odváží, kdo si pospíší až tam,
postaví schody sví, schody nekonečný, po kterých vejdeme v Boží chrám.
MÁM SEDM DNÍ
1.
Já mám sedm dní, sedmkrát půjdu spát,
sedmkrát slunce rozzáří chrám.
Chtěl bych mít lásku tvou, než se ztratíš jak dým,
na ten úkol já sedm dní mám.
Refr.:
Ráno jinej tě líbal a já stranou stál,
naděj má umírá poslední.
Nechci jíst, nechci spát, lásku tvou bych si přál,
já na zázraky mám sedm dní.
2.
Někdy zázraky prý v lásce můžou se stát,
vše se splní, jak slíbil můj snář.
První den tykání, příští den vyznání,
třetí den už mě v tmách objímáš.
CO NÁM BRÁNÍ
1.
Kdekdo známej se díval, už byl plnej sál,
ty stála´s tam v bílém a já si tě bral.
Každej z nás doufal, že se plní náš sen,
zůstalo u přání jen.
Refr.:
Nevím sám, co nám brání ten úděl nést dál,
proč láska nám nemůže kvést?
Věř mi já nemám přání v tvým štěstí ti stát,
Nemám v plánu se cestou ti plést.
2.
Časem prý člověk ztrácí to, co míval rád,
životem bloudí, až zůstane stát.
Už odvál to vítr, už zbývá jen sen,
můžeme vzpomínat jen.
ROKY NÁM JDOU
Refr.:
Jdou, jdou, doky nám jdou,
cejtím to v zádech a na kolenou.
Bitvou předem prohranou
jdou roky nám, jdou.
1.
Ta řeka je prudká a kalnej má proud,
marně zkoušíš úproti ní plout.
K cíli se valí, ještě chvíli máš čas,
chvíli, než povolí hráz.
2.
Kdo mladý má nohy, ten utíká s ní,
čím dál víc je však pomalejší.
Dech se mu ztrácí a nechce se vzdát,
stejně však zůstane stát.
3.
Ta řeka je prudká a kalnej má proud,
údělem žití je zapomenout.
Je tu najednou cíl, bože, kde se tu vzal?
Někdo jinej zas poběží dál.
VÍM, ŽE SE ODPOUŠTĚT MÁ
1.
Když si táta mámu bral, všechnu lásku jí slíbil
a pak jednou jako stín někam plách.
Ten žár zklamání ještě dlouho mě pálil,
než ho pláč deště, proud slzí splách.
Pár dětských snů, prvních lásek a zrání,
na chvíle těch dnů vzpomínám.
Jak dál běžel čas, jednou nám přišlo psaní,
kde táta se prá, jak se mám.
Refr.:
Svý hříchy z nás každej má
a svým chybám rád rozum dá.
Dnes dávno už vím, co mě v mým srdci trápí,
já vím, že se odpouštět má.
2.
Kam dojít chtěl, co si přál, o čem sníval,
když vydal se sám cestou svou?
Komu svý srdce dal, kdo tu písničku slýchal,
co zpíval nad kolíbkou mou.
Kam jít, to ví bůh, člověk sám někdy bloudí,
je štěstí víc dál, nežli blíž.
Jendou přišel cizí pán, někdy pár slov tak studí…
Řekl nám, kde má táta svůj kříž.
PÍSEŇ O VELIKÉ ŘEPĚ
1.
Já jsem honák stád, je to na mně doufám znát,
že nemám slovník květnatej a řeči dlouhý rád.
A banjo - starej krám, co po tátovi mám
a jedny šůty na nohou a v nich usínám.
Refr.:
2.
Já hryzal jsem si vous, až málem jsem se kous´,
jak sním o holce vokatý, má krásný jméno Rose.
Je príma akorát. Co víc si můžu přát?
Má pěknej zadek kulatej a takový mám rád.
Refr.:
3.
Řek´ starej parťák Bill: Dnes máš snadnej cíl,
s sebou kytku žlutejch růží vem a to by v tom čert byl!
Ani nemusíš se mejt a nech to takhle bejt,
jsou na východě červánky, tak večír bude lejt.
Refr.:
4.
Měla v očích modrou tůň a fialkovou vůň,
tak chci jí pugét růží dát, ale sežral je můj kůň.
Pak přišel ňákej chlap, byl přísnej jako dráb.
A že prej dámě nevoní to, do čeho jsem šláp.
Refr.:
MRAKŮ SE PTÁM
1.
Kéž věděl bych sám, kam krok svůj vést mám,
tak tu stojím a nevím, jak dál.
Teď mraků ptám, všech lidí, co znám.
Kterou cestou já zamířit mám?
Refr.:
Teď mraků ptám, všech lidí, co znám.
Kterou cestou já zamířit mám?
2.
Ta první je přímá a snadnej má cíl,
jít po ní by mnohej si přál.
Teď mraků se ptám, všech lidí, co znám.
Kterou cestou já zamířit mám?
3.
Ta druhá se kroutí, je dlouhá jak nit.
Tý dálky bych nejspíš se bál.
Teď mraků se ptám, všech lidí, co znám.
Kterou cestou já zamířit mám?
4.
Ta třetí je příkrá, jde čím dál tím výš.
Jen bloud by s tou skálou se rval.
Teď mraků se ptám, všech lidí, co znám.
Kterou cestou já zamířit mám?
|
